Obec Podivice

Pod Podivickým vrchem (683 metrů) se choulí vesnička Podivice. Leží v nadmořské výšce 465 metrů nad mořem. Dnes je součástí obce Kaliště.

Velká část území Humpolecka byla osídlována premonstráty ze Želivského kláštera. Několik nejsevernějších míst však kolonizovala vyšehradská kapitula. Mezi tyto osady patřily i Podivice. Své jméno ves obdržela zřejmě po kanovníkovi Podivovi. Toto jméno bylo běžné mezi staročeskými osobními jmény. Označovalo člověka nezvyklého chování – podivína.

Poprvé se ves uvádí v roce 1352 jako součást zboží Dolní Kralovice. V té době se vesnice nazývala Podiewicz. V 16. a 17. století vlastnila Podivice rodina Trčků z Lípy. Po konfiskaci jejich majetku v roce 1636 získal vesnici Burian Ladislav z Valdštejna. Od roku 1654 byla připojena k panství Martinice a k jeho statku Jenovice – Soutice.

Při soupisu majetku v roce 1654 se berní rule uvádějí v Podivicích tito majitelé gruntů: Mikoláš Nekola, Jiřík Koštálek, Matěj Nekola a Jan Vejsada. Tito rolníci měli pěknou půdu a větší množství dobytka. Na horší („zkažené“) půdě hospodařili: Jakub Petrák, Štěpán Samek a Jiří Plzák.

V Josefínském katastru se v soupisu pro zdanění v roce 1785 uvádí ves Podivice pod martinickým panstvím u Dolních Kralovic. Jeho majitelem v té době byl Karel Josef Palm, hrabě z Gundelfingenu. Ve vesnici byl jeden grunt přes 20 hektaru, dva grunty 10 hektarové a 7 menších hospodářství. Půda byla v té době dost špatná, protože hnojení ještě hospodáři nepoužívali. Ve vsi byly dva rybníky, kde se pěstovaly ryby. Z rybníků vytéká Podivický potok, který ústí do řeky Želivky. Na úrodu měli také vliv klimatické podmínky. Zima zde byla dlouhá, sníh ležel ještě v květnu, silné větry a brzký podzim měly vliv na úrodu. V obci v té době nebyly žádné ovocné zahrady. Samotná ves byla v zimě a brzy na jaře skoro nepřístupná, bez přístupových cest. Lidé chodili jen polními stezkami.

Při vzniku okresů zde v roce 1850 vznikl obecní úřad. Patřil pod okres Ledeč nad Sázavou.

Mezi lety 1865 – 1872 probíhala v blízkosti Podivic stavba silnice z Humpolce přes Kaliště, Zahrádku do Ledče nad Sázavou. Původně měla tato silnice procházet Podivicemi. Zdejší majitelé pozemků však na to nepřistoupili. Proto byla vesnice odříznutá od okolního světa.

U domu čp. 39 byl v roce 1886 postaven vysoký litinový kříž s Kristem. Na podstavci je na břidlicové desce nápis: „Kolem jdoucí věřící žádají se Otče náš a Zdrávas za duše v očistci. Tento kříž postaven 1886 od Bohumíra Váni řeholníka v Jarouši Dolních Rakousích zrozeného v č. 17 v Podivicích“.

Největší počet obyvatel, 268, měla vesnice v roce 1900. Od té doby je patrný neustálý pokles počtu zdejších obyvatel.

Vzdělání bylo v dávné minulosti ve vesnici nevalné. Nejdříve to byli kněží, kteří poučovali mládež. Zpočátku chodili děti do školy v Kalištích. Pokud ještě nebyla školní docházka povinná, chodilo do ní málo dětí. Lepší to nebylo ani po přijetí zákona o povinné školní docházce. Rodiče nechávali své děti často doma a často za to museli platit pokutu nebo „odsedět“ několik dnů v okresním vězení v Ledči. Rodiče často usiloval o zřízení školy pro své děti v Podivicích. Ta zde byla zřízena jako expozitura školy v Kalištích v roce 1911 v místnosti domu čp. 17 Františka Folejtara. Zde se vyučovalo až do roku 1927. Místnost nevyhovovala a třída byla přenesena do najmuté místnost v hostinci Aloise Vejsady. Obcí byla podána žádost o postavení školy. Povolení však obec dostala až za šest let, v roce 1933. Výstavba začala na podzim 1934. Obyvatelé si stavěli školu sami, bez nároků na plat a materiál byl vzat na úvěr. Do zimy byla hrubá stavba školy hotová a zastřešená. Část financí byla získána z prodejem dřeva z obecního lesa Na Přívratech. Škola byla dokončena a slavnostně předána školákům k užívání 20. září 1935. Svěcení provedl P. J. Holzman za přítomnosti inspektora J. Kaliny z Humpolce. Přítomno bylo velké množství lidí z obce a okolí. Do školy docházelo v té době třicet devět žáků. Od 1. Ledna 1937 byla zrušena expozitura a škola se osamostatnila. Do roku 1945 se vyučovalo v jedné třídě. Pro malý počet dětí se zde od roku 1945 do roku 1948 nevyučovalo. Zdejší žáci odcházeli do zahrádecké školy. Po obnovení školní docházky v Podivicích zde začali děti hrát divadlo. Stalo se to zásluhou některých učitelů. Děti hrávaly divadlo až do zrušení školy.

Školní budova byla ve velmi špatném stavu. Okresní úřad proto provedl její generální opravu v roce 1972. To však nezabránilo, aby pro malý počet žáků nedošlo k uzavření školy. Tak se 26. Června 1973 uzavřely dveře za posledním žákem po desítkách let. Od nového školního roku chodili podivičtí žáci do školy v Kališti. Budovu školy dnes obec pronajímá dětské organizaci z Prahy k celoroční rekreaci.

Velký požár zažila vesnice v roce 1887. Tehdy vyhořelo do základu pět stavení uprostřed návsi. Za první světové války musela řada mužů narukovat na vojnu. Vesnice, tak jako jiné, byla skoro bez mužů. Celá válečná léta probíhaly rekvizice potravin. Zvláště pak v roce 1917, kdy byl neúrodný rok. Z kapličky na návsi byl odebrán zvon na rozlití a k výrobě děl a munice. Na frontách padlo šest mladých mužů a sedm jich bylo těžce raněno.

V obci nebylo tolik práce, a tak se tři rodiny vystěhovaly za prácí a lepším životem do Ameriky. Část chlapců po skončení školy odcházela do učení různých řemesel do Vídně. Chudí chalupníci chodili za prací na stavby železnic nebo žňové práce do Rakouska a na podzim do cukrovarů. Práci doma v té době nalezli pouze zedníci. Ve vsi se začalo vice stavět a opravovat. Stavení byla dosud kryta šindelem a někdy i došky. Začala se pokládat nová krytina, cementové pálené tašky. Hodně práce měla v té době velká parta zedníků. Některé dvory byly ještě vydlážděny silnými trámy. Při ně přestavbě stavení čp. 7 kde podle lidového vyprávění mělo stát zemské sídlo, se zjistilo, že vazba byla zhotovena z tvrdého dubového dřeva. Trámy byli i dost silné. Proti jiným chalupám to byla zvláštnost.

V roce 1921 došlo k rozdělení Podivic a Proseče. Tyto vesnice byli spolu sloučeny v roce 1905 pod Obecním úřadem Podivice. Tento rok také přinesl pro vesnici hodně nového. Došlo k postavení spojovací silnice z obce k hlavní silnici Humpolec – Ledeč a tím k snadnějšímu spojení s okolními obcemi a městy. Byl založen hasičský sbor. Jeho starostou se stal Josef Rýdl a velitelem Jan Kuchař. Při svém založení měl sbor sedm výkonných členů. Členové vlastními silami postavili v roce 1922 hasičské skladiště. Poprvé se sbor vyznamenal při velkém požáru v roce 1931. V té době vlastnil i ruční stříkačku. Požár vypukl 28. března na návsi., v obecní pastoušce. Při silném nočním větru vyhořelo pět domů. Ostatní zachránila jen rychlá pomoc z Hojanovic.

Věřící si postavili v 19. Století na návsi pěknou kapličku s věžičkou. Zvon byl zrekvírovaný, jak výše uvedeno, za první světové války. Nový sem byl zavěšen v roce 1922. Vedle kapličky stojí litinový kříž na kamenném podstavci z roku 1861.

Založena  byla v roce 1924 i obecní knihovna. Podivičtí rádi četli, a tak se knihy půjčovaly. První noviny do obce začaly docházet již v roce 1910. Po první světové válce odebírali hospodáři hlavně „Lidový deník“.

Velkou pohromou pro lesy, hlavně pak smrkové, byla v roce 1925 mniška. Smutný pohled na stromy obalené až do vrcholu tímto hmyzem. Polovina smrků pak druhý rok uschla. Ke zničení porostu docházelo i těžkým mokrým sněhem a větrnou smrští v roce 1929. Na podzim 1934 probíhali i zde velké vojenské manévry naší armády. Hlavní boj se odehrával na druhém břehu řeky Želivky. Bojovali zde proti sobě modří a červení vojáci. Nad vesnicí postavili vojáci velké stany, ze kterých generalita a hosté včetně novinářů, přihlíželi manévrům. Podivice byli v té době plné vojska.

Druhá světová válka proběhla bez zvláštních událostí. Na práci do Říše bylo z obce nasazeno několik mladých lidí. Opět nastaly perzekuce rolníků.

Velkým pokrokem bylo zavedení elektrického proudu do obce v roce 1948. V tomto roce také došlo ke změně politické orientace naší republiky. Moci se ujala komunistická strana. Vše soukromé muselo být zrušeno. Tak byl uzavřen i místní hostinec Františka Vejsady a předán Jednotě. Obec Podivice přešla v roce 1950 z okresu Ledeč nad Sázavou pod okres Humpolec.

I v Podivicích nastalo velké přemlouvání rolníků, aby založili zemědělské družstvo. Do toho se většině z nich nechtělo.. Až v roce 1953 bylo založeno menšinové družstvo. To obhospodařovalo pouze dvacet pět hektarů půdy. Družstevníci si přestavěli soukromou stáj Františka Karafiáta a zřídili zde kravín pro společné ustájení.

Při obdělávání půdy jim vydatně pomáhala Strojní traktorová stanice z Kališť, která pomáhala i soukromým rolníkům.

Rozšířit družstvo se podařilo až v roce 1957 po vstupu dalších rolníků do tohoto společenství. V té době mělo družstvo 130 hektarů půdy.

Vesnice však byla stále bez dopravního spojení. Podivičtí, kteří dojíždějí za prací, k lékaři nebo na nákupy, museli docházet pěšky až do Kališť, kde jezdil autobus. Do vesnice začal dojíždět autobus až v roce 1959. V šedesátém roce došlo ke zrušení okresu v Humpolci. Podivice pak připadli pod okres Pelhřimov a kraj Jihočeský.

Jednotné zemědělské družstvo se na nátlak orgánů sloučilo s JZD Kaliště, Horní Rápotice a Proseč. Celková výměra sloučených družstev byla 892 ha orné půdy a 118 ha luk. Družstvo si však nevedlo moc dobře. Proto došlo v roce 1981 k propojení JZD Kaliště a JZD Budíkov. V tomto velkém zemědělském družstvu tak bylo sloučeno dvacet jedno bývalé družstvo z okolí. Ani toto sloučení nepomohlo ke zlepšení výsledků družstva.

Aby slučování nebylo dost, došlo i ke sloučení Podivic s Kališti. V Kalištích tak od roku 1981 byl místní národní výbor pro Kaliště a několik osad.

 V Podivicích byla vybudována kanalizace. Ves tak dostala lepší vzhled a zvýšila se i hygiena.                  

Po změně politické situace v roce 1989 nastaly i jiné časy ve vesnici. Jednotné zemědělské družstvo se rozpadlo v roce 1993. Došlo k jeho likvidaci. Stroje a živý inventář si rozdělili členové družstva. Většina z nich neuvažovala, že budou na svých polích hospodařit. Mnozí jsou staří, nemají ani nářadí a budovy. Mladí žijí ve městech a na ves se nechtějí vracet. Tomu také nasvědčuje, že posledním rozeným Podivičanem Karel Berka narozený v roce 1986. Zemědělské pozemky v celém katastrálním území obce si od vlastníků pronajalo Zemědělské obchodní družstvo Hořice.

Ve vsi se stále snižuje počet trvale žijících obyvatel. V roce 1995 jich zde žilo pouze dvacet sedm. Řadu chalup využívají jen chalupáři k rekreaci. U vesnice vyrostla i řada chat, využívaných hlavně v letním období. V současné době je zde dvacet pět obyvatel, trvale obydleno je čtrnáct domů a dvacet jeden dům slouží k rekreačním účelům nebo není obydleno.

 

Podivický lom

Podivický lom byl založen na jaře 1939 „V Háji”. Obec lom pronajala pražské firmě Kres. Těžila se tak zvaná dvojslídná, středně zrnitá lipnicko - melechovská žula. V lomu pracovalo 40 - 50 dělníků, většinou místních. Kámen se vozil na stavbu dálnice Praha - Brno. Jen na stavbu mostu přes Želivku se zde vytěžilo 2 000 m3 kamene. Musela být zhotovena silnice od lomu, těžká auta a sentinely odvážely nalámaný kámen na stavbu.. Pro zdejší obyvatele to byla jedinečná příležitost si vydělat peníze. Lom však po vytěžení takového množství kamene změnil svůj vzhled. Mezi lety 1941 až 1945 byla práce v lomu zastavena. Vesničané si zde za války zřídili úkryty na obilí a mouku. Po válce byl lom znovu otevřen, ale za nějaký čas došlo  k  jeho uzavření. Lom měl délku 7O metrů a výšku místy až 20 metrů.

Z knihy Toulky vrchovinou od Františka Plevy

Podivice.

Podivice.

Ves Podivice a na obzoru nejvyšší vrchol vrchoviny Melechov.

Ves Podivice a na obzoru nejvyšší vrchol vrchoviny Melechov.

Cesta do Podivic.

Cesta do Podivic.

Editace stránek
Jihlava
Horní Jelení
Ústí nad Labem
Havlíčkův Brod
České Budějovice
Brno
Číchov
Trampský časopis o trampu za Velkou louží
Westernové městečko - U Humpolce
S modrou oblouhou a sluncem nad hlavou přejí Skaláci!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one